USA 2014
ÚTERÝ-STŘEDA, 3-25. ČERVNA 2014

United States of America

 

Začneme několika čísly: na naší cestě po USA jsme strávili 22 dní, urazili letadly 24 500 km, z toho 11 500 km v USA. Navštívili jsme 8 států (New York, Utah, Washington, Idaho, Montana, Wyoming, California, Arizona), 18 měst a městeček a 3 velké národní parky. Časový rozdíl proti ČR byl až 9 hodin. Pronajali jsme si celkem 4 auta a najezdili jsme v nich asi 4500 km. Spali jsme celkem na 10 různých místech. Vnitrostátními linkami v USA jsme letěli celkem 7x (Delta, Alaska Airlines, US Airways). Cestovali jsme se 2 kufry, 2 batůžky, 2 mobily, notebookem, iPadem a 3 joji (jedno bylo vrženo do hlubin Grand Canyonu). Prožili jsme teploty od 5 stupňů do 45 stupňů, jasnou oblohu i hustý déšť. Dostali jsme se k Tichému Oceánu i do vysokých hor, lesů i pouští. Během celého cestování jsme nic neztratili kromě 2 krytek objektivů a zámku od kufru (ještě ztracena jedna čepice, která však byla opět nalezena). Udělali jsme asi 3000 fotek a videí.

Přípravy

Už dlouho jsme přemýšleli jak by bylo zajímavé a dobrodružné vypravit se na cestu do USA – nejen do velkých měst ale taky vidět krásnou přírodu. Je jasné že USA je obrovská země, není možné vidět všechno naráz a tak jsme si dlouho předem připravovali a vymýšleli trasu, kam všude jet, co vidět a jak si toho co nejvíc užít. Nakonec jsme se rozhodli že pojedeme v červnu a už někdy v dubnu jsme si objednali první letenky: Praha – New York přímý let s Delta Airlines. Potom jsme dělali plány kam všude jet a jak to všechno spojit a postupně zařizovali další vnitrostátní letenky, ubytování, auta a tak.

Čas cesty se pomalu blížil a tak jsme si udělali seznam věcí, které potřebujeme s sebou. Většinu jsme jich měli a některé jsme se vypravili dokoupit, např. iPad mini :), kufry, nějaké oblečení a tak … Den před odjezdem jsme všechno sbalili (až tolik toho zase nebylo) a byli připraveni na velkou cestu.

Cesta

Ráno před osmou jsme dali do auta dva kufry a dva batůžky a vyrazili směrem k pražskému letišti. Auto jsme nechali jako vždy ve Sky Parking a dojeli na letiště. Náš let jsme na tabuli hned našli. Než jsme se ale dostali k odbavení, zastavily nás postupně dvě pracovnice a ptaly se spoustu legračních otázek – jako třeba jestli víme co máme v kufru, kdo nám ho balil, jestli nám někdo nepředával nějaký balíček, kde byly kufry předtím než jsme přijeli atd 🙂 Nakonec jsme všechno odbavili a šli čekat k odletové bráně. Do letadla se nastupovalo mnohem dříve než při evropských letech. Naše letadlo startovalo ve 12,30. Letadlo bylo veliké, seděli jsme na dvojsedadle úplně v poslední řadě. Hlavní rozdíl proti běžným letadlům byl nejen ve velikosti, ale hlavně v tom že každý měl na svém sedadle vlastní multimediální obrazovku, kde si mohl vybrat z obrovského množství filmů, hudby atd. Nejdřív jsme si to všechno procházeli, pak se na něco dívali a nakonec jsme se podívali na film na našem notebooku 🙂 Let trval asi 9 hodin, dostali jsme i nějaké jídlo a nakonec jsme přeletěli celý oceán , nějakou dobu ještě letěli nad Kanadou a Ameriku a pak se pomalu blížil k New Yorku. Přistáli jsme asi o půl čtvrté. Po vystoupení z letadla jsme postupně došli až k imigrační kontrole. Byly tam veliké fronty, ale hodně přepážek. Tatínek musel udělat otisky prstů i palce na obou rukou. Pak jsme si vyzvedli kufry a byla další fronta. Poslední docela velká fronta byla na taxíky. Konečně jsme se dostali do našeho žlutého taxíku a vyjeli směr Brooklyn. . Asi po třičvrtěhodině jsme dorazili na místo, kde budeme 3 dny bydlet. Byl jsem docela ospalý, protože už vlastně byla pro mě skoro půlnoc. Bylo docela teplo a vlhko.

Večerní cesta na Manhattan

Vybalili jsme si trochu věci a zavolali našemu kamarádovi Damonovi. Přemýšleli jsme jestli ještě vůbec vyrazit do města, protože se mi opravdu chtělo hodně spát. Ale nakonec jsme šli. Dojeli jsme k němu taxíkem, šli do metra, tam si koupili 7denní lístek a vyrazili směrem na Manhattan. Nejdřív jsme zašli do restaurace na večeři a cestou už pozorovali to, co jsme zatím znali jen z obrázků a filmů: opravdový New York se spoustou aut, blikajících reklam a mrakodrapů. Po večeři jsme vyrazili na náš hlavní cíl – slavný Times Square. A bylo to tam opravdu tak jak to známe z videí a fotek: obrovité blikající stěny, billoboardy a reklamy, strašně moc lidí, aut a ruchu … byli jsme v centru New Yorku 🙂 nějakou dobu jsme chodili kolem, dal jsem si horkou čokoládu a pak jsme zase pomalu jeli metrem zpět. Podle navigace jsme ze stanice metra našli kde bydlíme, osprchoval jsem se a šli jsme hned spát.

Brooklyn Bridge, Flux Studios a Apple Store

Ráno jsme se probudili velmi brzy – kolem páté hodiny a pak už jen čekali až bude trochu později. Nejdřív jsme zašli na snídani a pak jeli několik stanic metrem až ke slavnému obrovskému mostu Brooklyn Bridge, Ze stanice metra ještě chvíli trvalo než jsme k němu došli. Dá se celý přejít pěšky. Je to velmi starý most s neuvěřitelnou konstrukcí z lan a provazů. Občas jsme se na něm fotili a taky jsem jojoval. Jsou tam dva pruhy – pro chodce a cyklisty a je třeba dávat pozor a nechodit do pruhu pro cyklisty, protože ti jsou rychlí a agresivní. Bylo docela horko. Pak jsme ještě nějakou dobu šli pěšky kolem různých budov soudů a dalších úřadů a došli jsme až k Čínské čtvrti. Pak jsme vzali taxíka dojeli do studia, kde Damon pracuje. Předtím jsme si ještě na ulici dali výborné borůvkové a mangové smoothie. Je to veliké studio se spoustou místností a nahrávací techniky. Damom tatínkovi všechno ukazoval a já jsem se díval nebo jojoval. Taky jsme vystoupili na střechu nad studiem (kde se občas konají party až pro 700 lidí) a tam jsem taky trochu jojoval.
Ze studia jsme jeli k nebližšímu Apple Store. Konečně jsem viděl opravdý Apple Store ! Bylo to obrovské, mělo 2 patra, bylo tam spousta lidí a taky spousta zaměstnanců v modrých košilích, kteří se věnovali všem zákazníkům. Bylo tam k prohlédnutí a vyzkoušení úplně všechno co od Apple existuje a taky spousta všelijakého příslušenství – sluchátka perfiérie, hry, přístroje atd. Moc se mi to líbilo. Potom jsme šli na oběd do jedné restaurace a pak jeli metrem zpátky do Brooklynu.
Tam jsme asi dvě hodiny odpočívali

Central Park a zase Times Square.

Pak jsme zase vyrazili směrem na Manhattan. Už se v newyorském metru docela vyznáme 🙂 Nejdříve jsme vystoupili u Central Parku a šli jsme se tam na chvíli podívat. Je to obrovský park se stromy, lesíky a jezírky a je tam spousta lidí. Pak jsme si říkali že zajdeme někam na večeři. Dal jsem do navigace vegetariánskou restauraci, která se zdála být blízko, ale pořád jsme chodili dokola a nemohli ji najít. Nakonec jsme ji našli, ale zrovna zavírali. Tak jsme se vydali směrem k Times Square a žádnou zajímavou restauraci pro cestě neviděli … Až těsně před Times Square jsme do jedné šli, měli tam spoustu jídel a taky spoustu ovoce , tak jsme si dali docela drahý ovocný salát. Potom jsme šli na Times Square, tentokrát z druhé strany a proplétali se mezi spoustou lidí … Taky jsem tam dělal jojo videa na různých místech, když tam zrovna nikdo nešel. Potom jsme pomalu chtěli jít zpátky, ale dlouho jsme nemohli najít stanice metra naší linky F. Nakonec se to konečně podařilo a vyrazili jsme zpátky do Brooklynu (cesta trvá asi 40 minut). Ještě jsem se osprchoval a šli jsme spát

Je mi špatně

Ve čvrtek ráno jsme se probudili a venku byl vítr, zataženo a pršelo .. Řekli jsme si že až přestane pršet, půjdeme zase do města. Cítil jsem se trošku unavený a skoro nic jsem nesnídal. V poledne přestalo pršet, tak jsme se sbalili že vystoupíme na obrovský mrakodrap a taky pojedeme po moři k soše svobody. Když jsme jeli dolů výtahem, začalo mi být tak špatně že jsem se několikrát pozvracel … a ještě jednou když jsme se vraceli nahoru 🙂 Bylo mi špatně, ale tím se mi trochu ulevilo … chvíli jsem odpočíval a zdálo se že už je mi dobře. Tak jsme vyrazili znovu, ale po cestě k metru bylo jasné, že asi nikam nepůjdeme. Koupili jsme v obchodě nějaké léky (rostlinné uhlí) a vrátili se zpátky. Chvíli jsem jenom ležel a pak zase trochu zvracel. Nic jsem nejedl. Tatínek šel do obchodu pro nějaký čaj, zázvor a tak …spal jsem celé odpoledne. Tatínek uvařil rýži ale neměl jsem na ni moc chut. Večer jsem si ale dal a bylo mi lépe. Myslím že to asi bylo z toho ovocného salátu – něco tam nebylo dobře umyté ? Šel jsem brzy spát.

Odlet do Idaho

Když jsem se ráno probudil, bylo mi mnohem lépe, vlastně skoro dobře. Dal jsem si vodu, štávu a taky rýži, sbalili jsme si věci, zavolali taxi a vyrazili směrem k letišti. Čekal nás dlouhý let s přestupem do Spokane (hlavní město státu Washington) a pak ještě hodina a půl autem. Letěli jsme z Terminálu 4. Nebylo tam moc lidí a hned jsme se sami automaticky odbavili a pak ještě zjistili že musíme zvlášt platit za zavazadla. Po bezpečnostní kontrole jsme se dostali k naší bráně kde bylo spousta obchodů a koupili jsme si tam něco k jídlu. Z nějakou dobu jsme nastoupili do letadla. Seděli jsme až v úplně poslední řadě a letadlo byli plné. Čekal nás pětihodinový let do Salt Lake City ve stítě Utah. Velmi zajímavé bylo, že na palubě letadla bylo wifi, za které si ale člověk musí trochu zaplatit. Tatínek si to předplatil na měsíc, čili na všechny další lety budeme mít zase wifi. Let nám uběhl celkem rychle, dívali jsme se na film. Při přístávání letadlo trošku divně skákalo a měl jsem pocit že je mi zase trošku špatně, ale když jsme přistáli, bylo mi zase dobře. Na letišti v Salt Lake City jsme jen přešli k další bráně a za chvíli nastupovali do letadla směr Spokane (hlavní město státu Washington), letadlo bylo ještě trochu menší a zase jsme seděli v poslední řadě. Tentokrát byl let krátký a za hodinu jsme přistáli na letišti ve Spokane.

Idaho

Naše kufry kupodivu dorazily též a tak jsme se hned vydali k přepážce půjčovny aut, kde jsme měli už předem rezervované auto. Po vyplnění všech papírů a chvíli čekání před opuštěným letištěm jsme konečně dostali naše auto. Nebyl to Jeep Grand Cherokee jak jsme původně objednali, ale černý terénní Nissan XTerra s automatickou převodovkou. Naložili jsme naše dva kufry a batůžky, zadali adresu do navigace a vyrazili směrem do Sandpoint ve státě Idaho. Bylo to naše první cestování autem po USA. Za hodinu a půl jsme dorazili do Sandpoint, kde nás už u jezera čekal Fred Forssell, tatínkův dobrý známý. Nejdřív jsme nakoupili nějaké jídlo a pak vyrazili k němu domů, do vesničky Hope , která má 86 obyvatel. Jeho dům je hned u obrovského nádherného jezera a všude tam běhá kolem hodně srn a jsou tam cedulky “nekrmte srny”. Po večeři jsme si chvilku povídali a taky jsem hrál na ukulele a kytaru s jeho kamarádkou. Potom jsme taky usilovně běhal na speciálním posilovacím stroji. Šli jsme pak spát.

Hope a okolí

Protože se čas zase posunul o 3 hodiny zpět, probudili jsme se docela brzy, tatínek v 5 a já v 6. Tatínek někam ráno odjel fotit a protože si špatně uložil polohu domu do navigace, nemohl najít cestu zpět, ale nakonec se to podařilo. Po snídani jsme šli s Fredem Forssellem do jeho “laboratoře” kde desingnuje a kompletuje přístroje pro nahrávací studia, které už několik desetiletí patří k nejlepším na světě. Jeho dílna je plná speciálních měřících přístrojů a další techniky. Je na velkém pozemku (asi 25 hektarů) plném stromů, luk a je tam taky jezírko. Sídlí tam spousta všelijakých ptáků, ale když jsme je chtěli jít fotit, bylo tam tolik agresivních moskytů, že jsme toho raději rychle nechali. Samozřejmě jsem i tam všude jojoval
Potom jsme vyjeli na výlet až do vysokých hor v lese, kde cesta nakonec byla neprůjezdná, protože tam ještě leželo spousta sněhu.
Pak jsme se vrátili k němu domů, objednali si pizzu a tu jsme si pak po cestě vzali s sebou při výletu do lyžařského střediska, které se nacházelo na zasněžených horách za jezerem. Za hodinu jsme tam vyjeli, samozřejmě se tam nelyžovalo a bylo liduprázdno, ale byl tam krásný výhled na jezero. Po cestě zpět jsme se ještě na chvíli stavili na pláži u jezera v Sandpoint a pak se vrátili.
Večer jsme už byli jen uvnitř a odpočívali.

Neděle

Protože nás v pondělí čekala velmi dlouhá cesta (700 km do Yellowstone), řekli jsme si že v neděli budeme spíše odpočívat a připravovat se na cestu. Dopoledne jsme zajeli do Sandpointu nakoupit nějaké jídlo do zásoby, pak jsme se ještě zastavil u Freda Forssella v jeho laboratoři. Když jsme od něj odjížděli, viděli jsme na úzké dlouhé cestě neuvěřitelnou věc – psa, který jel na skateboardu 🙂
Po obědě jsme si řekli že se můžeme zkusit vykoupat v jezeře, tak jsme si vzali plavky a vyjeli na nedaekou pláž, kde se pár lidí koupalo. Voda ale byla tak studená, že jsem tam šel jen v kratasech a neplaval jsem. Pak jsme ještě chtěli vyjet někam do hor, ale nenašli jsme tu správnou cestu a tak jsme se vrátili. Na večeři jsme si udělali borůvkové smoothie, pak jsme si všechno sbalili a šli spát.

Cesta do Yellowstone (pondělí)

Ráno jsme vstali kolem páté hodiny a po šesté jsme vyjeli směr Yellowstonský národní park. Cesta byla velmi dlouhá, ale celkem pohodlná (na cestách a dálnici nebylo moc aut) a kolem jedné hodiny jsme dojeli do hotelu ve městě Livingston. Zjistili jsme že severní brána Yellowstone je odtamtud dalších 85 km a hlavní pozoruhodná místa dalších 100km dál. Proto jsme se rozhodli, že další den se ubytujeme někde jinde. Vyrazili jsme do parku a hned po vjezdu se zastavili na pár zajímavých místech. Cesta nešla moc rychle, navíc ještě se na jednom místě opravovala silnice a bylo tam velmi dlouhé čekání. Pak jsme přijeli ke slavnému “Grand Prismatic Spring” – obrovskému gejzírovitému horkému jezeru s neuvěřitelnými barvami, kouřem a sirným smradem. Pak jsme pokračovali k nevětšímu gejzíru celého parku “Old Faithful”, který stříká až do výšky 36 metrů zhruba každou půlhodinu. Měli jsme štěstí, protože pár minut po našem příchodu to začalo: bylo to opravdu neuvěřitelné … Supervulkán v akci. Pak jsme se zastavili ještě na několika zajímavých místech. Nejvíc se nám líbil gejzír Black Sand Basin. Byli jsme tam úplně sami a místo bylo nádherné. Udělali jsme spoustu fotek. Po setmění vyjeli zpět do hotelu. Čekala nás dlouhá 180 km cesta. Já jsem usnul a kolem 11 jsme byli zpátky v hotelu a hned šli spát.

Yellowstone úterý

Druhý den ráno jsme si objednali jiný hotel u západní brány parku. Než jsme vyjeli, tak jsme nabrali benzín a nakoupili jídlo v supermarketu, který byl naproti. Tentokrát jsme směřovali do velkého Yellowstone Grand Canyon. Po cestě jsme potkali několik bizonů. Grand Canyon byl úchvatný pohled. Obrovitá divoká řeka se valila velikou rychlostí v údolí. Tam jsme potom lesem sešli a byli těsně u ní. Tam bych opravdu nechtěl spadnout. Samozřejmě jsem všude jojoval. Pak se začalo trochu zatahovat a přišla bouřka. Vyjeli jsme směrem do našeho nového hotelu, což bylo asi 50km. Hotel byl hned u západní brány. Byl to malý velmi pěkný hotýlek a pokoj se mi moc líbil. Chvilku jsme si odpočinuli a pak se zase vrátili do parku. Nejdřív jsme chtěli jet k Yellowstonskému jezeru, ale nakonec jsme zajeli na jiná místa. Také na náš oblíbený Black Sand Basin. Tam nastala legrační věc – poprvé za našeho pobytu jsme potkali Čechy. Slyšeli jsme jak mluví česky a tak tatínek při potkání řekl Dobrý den. Paní odpověděla anglicky “Hi” a šla dál. Pak se najednou zastavila, vrátila a zeptala se – vy jste řekl dobrý den ? 🙂 Pak jsme si chvíli povídali, byli se dvěma dětmi také na cestě v Americe. Pak jsme vyjeli malou odbočkou někam kde jsme ještě nebyli a objevili jsme neuvěřitelně krásná místa. Gejzír, který vypadal jako sopka a dalších několik podobných míst. Byly ještě černé mraky, ale zároveň na kraji prosvitalo podvečer slunce, takže z toho byly krásné fotky. Tentokrát cesta zpět do hotelu nebyla tak dlouhá a šli jsme potom brzy spát.

Yellowstone nevybuchnul

Ráno jsme si sbalili věci a chtěli ještě znovu vyrazit do Yellowstone na naše oblíbená místa a též se konečně podívat na jezero. Byly tam ale hned na začátku velké dopravní zácpy (nevíme proč). Chvilku jsme váhali, ale nakonec jsme se rozhodli že se vrátíme a rovnou vyrazíme na 450km cestu do Missoule. Předtím jsme se ještě na chvíli zastavili u Yellowstonské řeky, pak se s Yellowstone rozloučili a vyjeli. Bylo jasné že supervulkán zatím nevybuchnul 🙂
Cesta nejdřív procházela krásnou krajinou plnou zasněžených hor a jezer. Jelo tam jen velmi málo aut a byli jsme tam skoro sami, všude kolem pusté louky, na kterých se občas pásly krávy.. Sem tam jsme projeli malými městečky a v jednom z nich jsme nabrali benzín a koupili si u pumpy sendvič. Ptali jsme se jestli mají nějaký vegetariánský (žádný jsme tam neviděli) a oni řekli že nám ho hned udělají a co si tam přejeme všechno mít. To by se asi v Česku stát nemohlo. Pak jsme dál pokračovali v cestě, na jednom místě jsme si trochu odpočinuli a pak se pomalu blížili k našemu cíli Missoule. Dálnice byla polprázdná a jelo se dobře. Na jednom místě jelo pořád v levém pruhu jedno černé auto. Tatínek ho chtěl předjet, ale pořád neuhýbalo, nakonec uhnulo a když ho tatínek předjížděl, uviděl že je na něm napsáno “Policie – dálniční hlídka” 🙂 . Auto hned spustilo výstražná světla a museli jsme zastavit. Přišel k nám policista a ptal se proč jsme ho předjížděli a že jsme místo 75 mil za hodinu jeli 83. Vyžádal si všechny dokumenty, ptal se odkud jsme, kam jedeme a kde jsme byli. Řekli že v Yellowstone a ptal se nás jak se nám tam líbilo. Pak si vzal doklady do svého auta a dlouho tam seděl. Říkali jsem si jakou nám asi dá pokutu. Za chvíli přišel a řekl, že nám tímto domlouvá ať příště jedeme pomaleji, domluvu nám i vytisknul a pak se s námi rozloučil:)

Za nějakou chvíli jsme dojeli do našeho motelu v Missoule, ubytovali jsme se tam a pak jsme ještě vyjeli koupit nějaké jídlo. A pár kilometrů dál byl obrovský supermarket Wallmart … Proti němu vypadá náš Kaufland jako večerka u Vietnamce 🙂 Koupili jsme si tam nějaké věci (bylo to opravdu obrovské a měli tam snad úplně všechno co existuje) a pak se vrátili do hotelu. Okoupal jsme se a vysprchoval a pak jsem si dal něco k večeři. Spát jsme šli docela brzy

Čtvrtek – cesta do Whitefish, Montana

Ráno jsme se sbalili , zkontrolovali zásoby jídla a vyjeli na 350 km cestu do Whitefish. Cesta byla plynulá přes obvyklé horské scenérie a taky jezera. Do Whitefish jsme dojeli v poledne a čekal nás tam už Fred Forssell, který nás pak zavedl až přímo k velikému domu v horách u jezera, kde bydlí jeho známý, který tam má obrovské studio s vybavením za mnoho milionů dolarů. Dům bylo opravdu luxusní a studio mělo neuvěřitelné vybavení, například poslech za 500 000 dolarů a jenom 2m kabely stály 30 000 dolarů. Tatínek potom s nimi trávil čas ve studiu a poslouchali porovnání nějakých přístrojů a já jsem ve velikém obýváku jojoval. Potom jsme šli na večeři do města, dali jsme si velikou pizzu , tak velikou že nám ji museli zabalit. Jel tam s námi i moc roztomilý pejsek, který s námi seděl vzadu v autě a díval se z okna. Pak jsme s ním šli večer na procházku do lesa. Večer jsme šli spát celkem brzy v našem pokoji v prvním patře.

Pátek – Glacier Park a cesta zpět do Idaha

Kolem deváté hodiny jsme se nasnídali, rozloučili se s Brettem (majitelem studia) a vyjeli směrem do nedalekého slavného “Ledovcového Parku” (Glacier National Park). Už od rána silně pršelo a nepřestalo ani když jsme vjeli za bránu parku. Asi 2 hodiny jsme projížděli zajímavé horské cesty a taky směrem k jezeru a viděli veliké hory plné lesů i starých stromů. Pak jsme se vydali směrem do Hope, Idaho. Po cestě jsme se stavili ještě v Sandpointu v Natural Food Store, nakoupit jídlo na zítřejší cestu do Kalifornie. Měli jsme taky diomluvené vrácení peněz za zeleninovou rýži, kterou jsme koupili v neděli – byla totiž tak překořeněná že se nedala vůbec jíst a tatínek jim napsal o tom email 🙂 Pak jsme se vrátili k Fredu Forssellovi, strávili poslední společný večer, rozloučili se a sbalili si všechny věci. Hlavně jsme natáhli budíky na obou mobilech, protože ráno jsme potřebovali vstát velmi brzy …

Sobota – odlet do Kalifornie

Vstávali jsme o půl šesté a vypadá že jsme si už na místní čas docela zvykli, protože se nám moc vstávat nechtělo 🙂 Ráno zase pršelo a kolem šesté jsme vyjeli směrem k letištit Spokane, což je asi 2 hodiny cesty. Dorazili jsme včas, vrátili auto a za nějakou dobu nastoupili do letadla směr Seattle. Tam nás čekal jeden a půl hodinový přestup a za další hodinu jsme doletěli do San Jose. Za chvíli nám došly kufry a pro pronájem auta jsme museli jít do protější budovy … Venku bylo docela teplo a poprvé jsme se nadechli vzduchu v Kalifornii … Dostali jsme pěkné velké auto Toyota Camry a vyjeli. Ukázalo se že tatínkův kamarád bydlí od letiště asi jen 20 minut a tak jsme k němu podle navigace za krátkou dobu dojeli. Bydlí ve speciální rezidenční čtvrti, kam vede brána na heslo nebo dálkové ovládání … Chvíli jsme si odpočinuli a vybalili věci a pak nás vzal na projíždku po okolí. Nejvíc měl zajímala centrála Apple, která je odtamtud kousek a tak jsme se tam 
do města Cupertino) vypravili. Je to na ulici 1 Infinite Loop a konečně jsem uviděl to místo, kde se vymýšlejí všechny Apple produkty ! Samozřejmě jsem před Applem pořádně zajojoval. Pak jsme se šli podívat i do centra Google ve městě Palo Alto. Bylo to taky obrovská budova a taky jsem před ní zajojoval … Pak jsme šli na večeři do nedaleké vegetariánské restaurace (dal jsem si tam veganský burger) a pak jsme ještě šli do obrovského elektronické ho obchodu Fry’s . Tento obchod existuje už od dob zakládání Apple, kdy v něm bylo k dostání úplně všechno pracovníky těchto firem. Dnes je z něj někonečně obrovitý obchod se všemi existujícími věcmi z oblasti elektroniky (počítače, mobily, televize, součástky a všechno co člověka napadne). Strávil jsem tam nějaký čas, zkoušel i všelijaké hry a moc se mi to líbilo.
Večer jsme se připravili na zítřejšíá cestu do San Francisca, kam jsme chtěli vyjet velmi brzy ráno.

Neděle – San Francisco

Před šestou hodinou jsme vyjeli směrem k San Franciscu, což je asi hodina cesty ze San Jose. Protože byla neděle, dálnice byla poloprázdná a do San Francisca jsme dojeli velmi rychle. Jeli jsme přímo k jednomu z nejslavnějších mostů na světě – Golden Gate Bridge. U mostu jsme zaparkovali a vydali se na asi hodinovou procházku po něm – tam a zpátky. Je to opravdu monumentální stavba s mnoha lany, nosníky a pilíři. Pod ní je obrovská hlubina a moře. Nepřetržitě po něm jezdí auta oběma směry. V každé části mostu byly velmi zajímavé pohledy na most , moře i celé okolí se San Franciscem v pozadí v mlze. Když jsme se vrátili z mostu zpátky, prohlíželi jsme si zajímavé modely celého mostu, kde se dalo přímo vyzkoušet jak most pruží, jak a proč je sestavený z mnoha částí, pro jsou sloupy s lany tak vysoké atd. Pak jsme vyjeli do další známé části San Francisca – Fisherman Wharf. Je to místo přímo u moře se spoustou obchodů, restaurací a také místo odkud odjždějí lode na různé plavby. Dal jsem si v restauraci horkou čokoládu a pak jsme si koupili lístky na hodinovou plavbu po moři k oběma mostům a taky ke slavné věznici Alcatraz … Bylo to zajímavé vidět to všechno zblízka. Tatínkovi při focení spadl do moře poklop z objektivu Sigma … Tak jsme po příjezdu koupili v obchodě nový, ale není značkový ani moc dobrý … Taky nám vnucovali nějaký zázračný filtr, nejdřív za 299 dolarů, pak za 150, pak i za 100, ale tatínek neměl zájem. Pak jsem si zase vzpomněl, že můj velmi oblíbený seriál Bořiči mýtů se dělá tady v San Franciscu. Našli jsme tedy na wifi na mobilu v kavárně jakousi adresu na periférii a půl hodiny jsme se tam autem proplétali. Malou budovu a dveře M5 Industries jsme nakonec vskutku našli a vyfotili se tam. Nebylo tam nic než dveře, nějaké budovy a auta vedle cesty. Když jsme už skoro odjížděli, nastala naprosto neuvěřitelná věc – ze dveří právě v té chvíli vyšel se dvěma dalšími lidmi sám tvůrce seriálu Jamie Hyneman, kterého znám z každého dílu. Byl jsem z toho úplně na větvi. Tatínek za ním šel, řekl mu že jsem velký fanoušek seriálu, odkud jsme a jestli bych se s ním mohl vyfotit. Byl velmi millý, ptal se jak se jmenuju a pak se se mnou ochotně vyfotili. Byl jsem z toho skoro v šoku !
Potom jsme se vrátili do města a vyjeli na veliký kopec za San Franciscem, který se jmenuje Twin Peaks a odkud je nádherný výhled na celé San Francisco. Pořádně jsem ta pojojoval se San Franciscem v pozadí. Pak jsme se pomalu vydali zpět do San Jose.
Řekli jsme si že si tam ještě dáme oběd, našli jsme si na navigaci jakési Vegan Cafe a vypravili se tam .. Nebylo to nic moc, byl tam hluk a jídlo nebylo moc dobré. Pak jsme si odpočinuli a řekli jsme si že se ještě večer vyjedeme podívat do hor v okolí. Nejdřív jsme si byli dát nějaké sendviče kde jsme si mohli vybrat co bude uvnitř (moc mi ale nechutnala ta avokádová pomazánka) a pak jsme vyjeli. Za chvíli jsme byli na druhé straně hor a najednou zmizelo město a byly jen kopce , tráva a pasoucí se krávy. Cesta ale měla hodně serpentýn a za nějakou chvíli jsem měl pocit že mi z toho není úplně dobře. A tak jsme raději sjeli pomalu dolů do San Jose. Večer jsme už jen odpočívali a šli spát.

Pondělí – Intel, Apple, Redwoods, pláž Santa Cruz

Dopoledne jsme vyjeli do Palo Alto, kde je centrála firmy Intel – největšího výrobce procesorů na světě. Mají tam i muzeum a tak jsme se do něj šli podívat. bylo tam spousta vizuálních interaktivních informací o procesorech a různých procesech při jejich výrobě. Nejvíc se mi líbil speciální oblek, který musí používat pracovníci při výrobě procesorů. Celý jsem se do něj oblékl (včetně kukly, brýlí, rukavic a bot) a pak jsem v něm jojoval 🙂

Po Intelu jsme se šli podívat ještě do Apple v Cupertinu (už podruhé). Tentokrát jsme šli do firemní prodejny. Kromě všech počítačů, tabletů a dalších věcí tam měli i spoustu všelijakých triček, oblečení a různách dalších drobností – to všechno s logem Apple. Koupil jsem si nakonec čepici a speciální podložku pro myš, která se nikde jinde nedá dostat.
Pak jsme si dali oběd v nedaleké pizzerii a pak se vypravili směrem do hor.
Nejdřív jsem zastavili v lese zvaném Redwoods, ve kterém se nacházejí jedny z největších a nejstarších stromů na celé planetě. Bylo to opravdu moc zajímavé – les plný obrovitých stromů, tak velkých že takové jsem ještě nikdy neviděl. Po procházce v tomto lese jsme pokračovali v cestě na pláž v Santa Cruz. Nebylo to daleko. Na pláži a v okolí bylka spousta lidí. Nejdřív jsme se šli podívat do Casina, kde bylo neuvěřitelné množstvá všelijakých her, pak jsme si dali zmrzlinu a potom jsme šli na pláž. Voda ale byla tak studená a byl tam takový vítr že se nám do vody moc nechtělo a tak jsem si jenom namočil nohy a potom zašpinil kalhoty i boty od písku, že jsme pak museli jít znovu do té cukrárny a umýt si tam na záchodě nohy i boty. Pak jsme se vypravili zpátky do Santa Cruz. Večer jsme ještě byli pozvaní na večeři do restaurace Loving Hut ve velkém obchodním centru

Úterý – Stanford a odlet do Los Angeles

Ráno jsme se ještě vyjeli podívat na nedalekou slavnou Stanford University. Je to universita kde studoval a často v okolí pobýval Steve Jobs a je to jedna z neprestižnějších univerzit ve USA (jen 6% uchazečů je přijato). Podívali jsme se do campusu a pak si dali oběd – zase v pobočce Loving Hut. Pak jsme se vrátili do San Jose, pomalu se sbalili a pak vyrazili na letiště. Až teprve na letišti jsem zjistil že jsem v San Jose zapomněl svoji speciální čepici. Volali jsme Michaelovi a ten zařídil že nám ji pošle do Los Angeles. Z nějakou chvíli jsme vyletěli směrem do Los Angeles. Po příletu na letišti bylo jasné že to není žádné malé město, ale byl tam pořádný blázinec. Nakonec se nám podařilo najít autobus, který odjížděl na místo, kde jsme měli domluvený pronájem auta. Všechno jsme tam vyřídili a pak jsme vyrazili do kotle Los Angeles. Nakonec jsme cestu zvládli docela dobře a za nějaké třičtvrtě hodiny jsme byli na mistě, kde jsme měli bydlet. Jediný problém byl s parkováním. Nakonec jsme zaparkovali o ulici dál, vydali se do našeho pokoje, ubytovali jsme se a pak jsme se vypravili do nočního Los Angeles na večeři. No a pak jsme už šli pomalu spát a těšili se na další den, který jsme plánovali strávit v Universal Studios Hollywood.

Středa – Universal Studios, Hollywood

Objednali jsme si online speciální lístky “Front of Line”, které opravňovali držitele aby šel vždycky na začátek fronty u každé atrakce. Vytiskli jsme si je, sbalili se a nakonec se rozhodli že místo metrem pojedeme autem, když už ho máme. Universal Studios byly jen kousek a tak jsme asi za čtvrt hodinky už byli tam, chviliku bloudili u parkování (nakonec zaparkovali ve Frankenstein parking) a pak už se po eskalátorech vydali ke vchodu. Když tam uviděli naše lístky , hned nás posílali dopředu mimo frontu. Pak jsme čekali před hlavním vchodem a jeden pán nazlobeně upozorňoval že za námi je fronta a tak mu tatínek zamával našimi lístky a už si ho nevšímal. Dali nám speciální kartičky na pověšení na krk a vstoupili jsme do Universal Studios. Je to obrovský park se spoustou atrakcí a taky výlety do opravdových hollywoodských studií kde se dělalo mnoho slavných filmů. Nejdřív jsme se vydali na “tour” po hollywoodských studiích. Samozřejmě jsme nečekali ve frontě a šli hned dopředu. Nasedli jsme do otevřeného autobusu a ten nás začal pomalu provázet mnoha studii a scénami a průvodkyně to všechno komentovala. Viděli jsme různé stavby měst a městeček, taky jezírko, které slouží jako moře (i s lodí), vjeli jsme do stanice metra, kde právě vykolejil vlak, začalo tam hořet a pak celou stanici zatopila voda. Jinde zase padal odněkud velký kamion, taky jsme viděli žraloka z Čelistí jak sežral potapěče, zřícené letadlo ve městě a taky jsme zažili únos našeho autobusu obrovským King Kongem. Bylo to skvělé a moc zajímavé.

Po hodině této jízdy jsme se vydali na další atrakce.

Nejdřív jsme se vydali jsme se vydali na show “Waterworld”, z filmu Vodní svět. Vypadalo to skoro přesně jako v tom filmu a bylo to strašně efektní. Byli tam kaskadéři a jezdili lodky a vodní skútry, byly tam detonace s ohněm, střílelo se, padali do vody z veliké výšky a taky nakonec přiletělo letadlo …

Pak jsme vešli do House of Horrors – domu hrůzy se scénami a postavami z mnoha slavných hororů. Bylo to hrozně strašidelné, každou chvíli na nás někdo ve tmě nebo tajemných světlech vyskočil nebo vybafl, docela jsem se bál a držel se tatínka pevně za ruku. Lidi strašně křičeli a někteří to nevydrželi a s děsem se raději vraceli zpátky 🙂 Bylo to opravdu hodně strašidelné. Raději než tam jít bych byl jednou z těch postav a strašil lidi 🙂

Pak jsme sjeli mnoha eskalátory do nižší části parku a šli na všechny dobrodružné jízdy. Nejdřív jsme ale museli uložit do schránky náš batůžrk, protože na jízdy se nesmělo brát žádné zavazadlo. Schránky byly na otisk prstu, ale měli jsme s tím nějaké potíže až nám potom musela pomoct asistentka. Nejdřív jsme šli na Transformers. Bylo to velmi efektní 4D, projížděli jsme kolem různých monster, která se na nás sápala a celé rychle jelo, padalo a zase letělo nahoru. Pak jsme šli do Jurského Parku. Tohle byla opravdová plavba kolem různých dinosaurů. Většina lidí měla pláštěnky. Bylo to taky velmi efektní s obrovskými dinosaury, kteří se na nás sápali a malí taky řvali a stříkali na nás vodu. Pak jsme vyjeli do obrovské výšky a bylo jasné že nastane něco strašného .. za chvíli jsme se obrovskou rychlostí řítili přímo dolů z vodopádu, bylo to tak rychlé že jsem myslel že vyletím ze sedačky. A ještě během toho se v tom vodopádu u nás objevil tyranosaurus rex 🙂 Byli jsme celí mokří a všichni u toho pádu křičeli.

Pak tatínek chtěl jít ještě na jízdu Mumie, ale já jsem říkal že tam mě nikdo nedostane a když, tak budu mít zavřené oči. Nakonec jsme šli a zavřené oči jsem neměl. Nejdřív tam byly všelijaké strašidelné postavy, pak něco zařvalo a ty vozíky strašnou rychlostí začaly valit dopředu , na bok a dolů a potom zase to samé pozpátku – skoro v úplné tmě.

U všech těchto jízd byly velké fronty a čekací doba 20-30 min, ale my jsme vždycky šli speciální cestičkou jako první, hned na začátek fronty a všichni pořadatelé k nám byli velmi uctiví

Potom jsme si vzali batůžek – kupodivu otisk prstu fungoval – a zase vyjeli nahoru. Tam jsme si dali něco jíst a taky jsem si koupil čepici Hollywood, protože bylo docela slunka a nechtěl jsem si spálit hlavu. Pak jsme šli ještě na další atrakce – které byly většinou jako úžasné 4D se sedadly nebo vozíky, které se hýbaly na všechny strany. Potom jsme šli na show Speciální filmové efekty, kde jsme viděli jak se dělá spousta triků a scén ve filmech. Tím jsme prošli skoro všemi hlavními atrakcemi (bylo už 5 hodin odpoledne) a pomalu jsme se vydali zpět. Za nějakou dobu jsme našli naše auto. Taky jsme zjistili že za stěračem máme nějakou obálku a že to od Los Angeles Police pokuta 73 dolarů že prý jsme v noci parkovali tam kde se v noci nemá (ale jak to máme vědět že ? ). Po návratu jsme si chvilku odpočinuli a pak se vydali na večerní procházku po Hollywood Boulevard, kde jsou na dlouhém chodníku hvězdy se zlatými jména mnoha herců. Po cestě bylo spousta světel, nápisů, obchodů, podniků a v pizzerii, kam jsme se vypravili jsme si objednali pizzu a ještě čtvrt hodiny se procházeli než byla hotová. Pak jsme si ji vzali k sobě domů, snědli ji a šli pomalu spát …

Čtvrtek – Los Angeles

Ráno jsme navštívili nedaleké Raw Food štávové centrum a dali si dobré štávy. Pak jsme měli v plánu zajít do Hollywood Museum, kam jsme se rozhodli jít pěšky asi 2 km po slavném Hollywood Boulevard, který má chodník se zlatými hvězda a jmény spousty herců. Čím blíže k Hollywoodu, tím více nabídek na různé projíždky atd. Za nějakou dobu jsme k Hollywood muzeu došli a všechno si tam prohlédli a pak jsme se vydali na cestu zpět a taky se zastavili v supermarketu koupit si něco k jídlu. Potom jsme nějakou dobu odpočívali a pak vyrazili na velký kopec k Griffith Observatory, odkud je nádherný výhled na celé město. Podívali jsme se dovnitř observatoře a taky šli na malou procházku do kopců. Pak jsme se vrátili, našli místo k zaparkování a šli se pomalu balit na zítřejší odlet do Phoenixu. Taky jsme skočili na večeři do restaurace Locali, nakonec nám to všechno zabalili a až teprve u večeře jsme zjistili že nám zapomněli zabalit koláček.

Pátek – Phoenix a cesta do Grand Canyon

V osm ráno jsme naložili věci do auta a vydali se směrem k letišti. Cesta trvala asi hodinu, v pohodě jsme vrátili auto, pak autobusem dojeli k našemu terminálu a odbavili se (jako vždycky si musel tatínek při kontrole sundávat boty) a pak nějakou dobu čekali na odlet letadla do Phoenixu.
Let trval jen pněco přes hodinu. K pronájmům auta se zase muselo jet autobusem. Když jsme vyšli z letiště, ovanul nás proud horkého vzduchu jako v troubě. Venku bylo přes 40. Autobus naštěstí hned přijel a dovezl nás k budově kde se pronajímají auta. Dali nám náš objednaný Mercedes CLA 250. Bylo to takový efektní sporták. Tatínek nejdřív nevěděl jak odjet, protože tam nebyla řadící páka, ale brzy si na to zvyknul. Pro něj to auto bylo trochu tvrdé a nepohodlné, ale mně se moc líbilo. Vyjeli jsme směrem k městečku Tusayan, které se nachází hned u jižního vstupu do Grand Canyonu. Po cestě jsme zastavili něco si koupit u pumpy a hned nás zase ještě teplejší vzduch – bylo skoro 45 stupnů … Slunce už začalo pomalu zapadat, když jsme konečně vjeli branou do Grand Canyonu a ještě večer stihli aspon malý pohled do něj – bylo to opravdu úžasné. Pak jsme se vrátili ubytovat se v našem hotelu Canyon Plaza, ještě jsme si koupili něco k jídlu (jako v Kalimeru na Krétě 🙂 a pomalu šli spát.

Sobota – Grand Canyon

Probudili jsme se před pátou hodinou a hned vyjeli směrem do Grand Canyonu. Asi po 20 kilometrech jsme zastavili na několika místech kde se dá ke Canyonu přiblížit a dokonce sejít níže. Nedjřív byla docela zima, ale postupně se začalo oteplovat. Canyon vypadá naprosto neuvěřitelně a úžasně. Obrovské barevné skály a dole řeka Colorado. A vždycky je to jen krok do obrovské propasti. Takhle brzy ráno nikde skoro nikdo nebyl a na většině míst jsme byli úplně sami. U GrandView jsme sešli kousek hloub do Canyonu a těšili jsme se z neuvěřitelných výhledů. Asi v 9 hodin jsme se vrátili do hotele a trochu odpočinuli. Pak jsme se vydali do městečka, koupili si lístky do Imaxu na film o Canyonu, na který jsme se za nějakou dobu vydali. Nebyl sice 3D, ale byl nádherný a strhující a ukazoval historii Canyonu a spoustu dobrodružných scén v něm. Pak jsme šli na oběd do Canyon Pizza a odpoledne se zase vydali na jedno z našich oblíbených míst. Sešli jsme níž až na osamělý skalní útes a tam dělali videa a fotky a pak jen při západu slunce seděli, povídali si a meditovali. Pak jsme se vrátili do hotelu a ještě předtím si koupili pár dobrůtek a šli spát.

Neděle – rozloučení s Canyonem a cesta do Phoenixu

Opět jsme vstali před pátou a vyjeli na naše oblíbené místo GrandView a hned se vydali směrem do Caynonu. Na jednom místě jsem udělal dlouho připravované video a vrhl jojo do hlubin canyonu 🙂 Pak jsme ještě kus sestoupili, nějakou dobu tam pobyli a dokonce jsem se snažil nají to jojo, ale nejen že jsem ho nenašel, ale ještě jsem si do bot a ponožek zapíchl spoustu trnů a pichláčů. Pak jsme asi hodinu stoupali nahoru a potom se vrátili zpět do hotelu. Pak jsme si odpočinuli, sbalili věci a šli ještě něco koupit (jídlo a dvd s filmem) a pak jsem si uvědomil že jsem zapomněl nabrat pár kamínků z Canyonu jako dárečky, tak jsme tam ještě jednou vyjeli a nasbírali nějaké kameny.
Pak jsme vyrazili směr Phoenix. Cesta trvala asi 4 hodiny a čím víc jsme se blížili k Phoenixu, tím bylo venki větší vedro a ve Phoenixu byla 43 stupňů (110 F). Po cestě jsme jednou vystoupili u pumpy a bylo to jako bychom vstoupili do trouby. Když jsme jeli Phoenixem, tak jsme občas ze srandy pootevřeli okno a vystrčili ruku a byla to opravdu sauna. Pak jsme dojeli k našim známým, kteří tam mají veliký dům, samozřejmě s klimatizací. Říkali že takové vedro je tam od května do října a že v té době ani nikdo nevychází moc ven. Tam bych tedy bydlet nechtěl. Potom jsme šli společně na večeři do Loving Hut. Večer jsme měli ještě jeden velká zážitek – jeli jsme autem TESLA, model S, které je čistě elektrické a má obrovskou sílu a zrychlení. Všechno je ovládané elektronicky nebo i přes mobil. Tatínek taky řídil. Zajímavé bylo že to nemá žádný motor a je to úplně tiché. Pak jsme šli pomalu spát.

Pondělí – cesta do New Yorku

Museli jsme vstívat už ve 4 hodiny a vyjeli jsme naším Mercedesem k letišti. Vrátili jsme auto, pak jsme se autobusem dostali až k našemu terminálu. Nebylo takové vedro jako přes den, ale zima určitě nebylo. Let do New Yorku trval skoro 5 hodin. Jako na většině letů Delta i tady bylo na palubě wifi, které jsem tatínkovi někdy ukradl. Kufry došly rychle a tak jsme vyjeli taxikem opět na naše známé místě v Brooklynu. Koupili jsme si nějaké jídlo a potom se vypravili na Manhattan. Našim cílem byl mrakodrap Rockfeller, kam jsme vyjeli do 70. patra a nějakou dobu si užívali vyhlídek na noční New York včetně Empire State Building, který je hned vedlle. Pak jsme se ještě vypravili na Times Square a asi hodinu se v tom lidském kotli procházeli. Zase tam byli úplně ti samí šašci jak před 3 týdny. Asi tam jsou opravdu každý den – zlatem namazaný nehybný černoch, který začne tančit když mu někdo hodí minci, SpiderMan, Batman, IronMan, Mickey Mouse a dokonce i velká Socha Svobody. Udělal jsem tam spoustu legračních videí, dokonce i pod dohledem policie. Jednou si okolní lidé dokonce mysleli že tam dělám představení, tleskali a nahrávali to na mobil. Tatínek říkal, že kdybych si dal před sebe klobouk, tak tam můžu vydělat spoustu peněz (např. na iPhone 5S) 🙂 Pak jsem si dal ve Starbucks ledový čaj. Nadiktoval jsem jim jména Pavel , ale kalíšku pak bylo napsané Bubul 🙂
Pak jsme se vydali metrem do Brooklynu a asi o půlnoci jsme tam dorazili, Hned jsem šel spát.

Úterý – rozloučení s New Yorkem

Ráno mě tatínek probudil v 8 hodin a ještě se mi chtělo trochu spát, bylo vlastně teprve 5 ráno arizonského času . Měli jsme pak domluvenou společnou snídani s Damonem, se kterým jsme se rozloučili a pak metrem jeli zpátky jednu stanici, byla tam ale nějaká zácpa, pěšky bychom tady byli mnohem dřív 🙂