Aktuality
       Aktuality 29.6.2019 – 5.10.2019

Úterý 19.Května 2020

Koloo

 

Takže, potom co jsem nějak před půl devátou vstal, jsem se nějak zkulturnil, byl na online hodině a pak nějak probudil Honzu abychom jeli na kolo. Potkali jsme se asi o třičtvrtě na dvanáct a i když jsem to nečekal, tak z toho vzniknul nádherný a intenzivní výlet, protože jsem najel 55km a měli jsme tempo 45km/2h což je fakt slušný. Protože jsem ale měl předtím jenom snídani, tak než jsem dojel domů, ještě jsem se zastavil na Smržovce u Honzy abych mu tam něco snědl. Nakonec jsem nám uvařil podle Gordona Ramseyho míchané vajíčka a bylo to velice dobré. Pak jsem se už vrátil zpět domů, nic moc nedělal, jen večer jsem šel ještě na chvíli na přehradu.

 

Pondělí 18.Května 2020

Výstup na Sněžku

Dobře, uznávám že se mi úplně nepovedlo pokračovat dál v těhle aktualitách jak jsem chtěl.. Spíš jsem si zapisoval nějaké věci a pocity jen do mobilu, ale protože byl dneska takový den který bych si chtěl pamatovat (takových v posledních době bylo více..), tak jsem se rozhodl, že sem konečně něco zase napíšu.

No, takže předchozí den jsme se nějak rozhodovali, jestli pojedeme v pondělí spíše na lodě jako minulý rok, nebo na Sněžku. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou možnost a začali zjišťovat kdo by jel. Honzák bohužel nemohl kvůli Albertu a Míša by prý nevstala, takže nakonec jsme se domluvili se Zuzankou a Kryštofem. Já šel spát zase dost pozdě, asi ve dvě..

No a za 3,5h jsem zase vstával..Povedlo se mi to dokonce ale ještě před budíkem, nechápu. Tak jsme si nějak připravili všechny věci, asi o třičtvrtě na sedm přijela Zuzanka a pak jsme vyrazili pro Kryštofa. Od něj už jsme si to fičeli přímo do Pece p. Sněžkou, jenom jsme se ještě v Jilemnici stavili v nějakém fotografickém obchodě, kde si Kryštof koupil film do foťáku. No a v 9:40 jsme vyrazili už z parkoviště na Sněžku. Většinu času jsem si povídal spíš se Zuzankou. Bylo zvláštní jít po stejné trase úplně jako před rokem..úplně si přesně pamatuju, jak jsme tam šli s Honzou, úplně jsem si vzpomněl o čem jsme si povídali, jak mi říkal to s ním a Míšou..prostě ta cesta byla nostalgická, a i když rok není tak dávno, tak všechno vlastně bylo jinak tehdy. Prostě nostalgie. Po několika hodinách chození, povídání, fotošůtingu a ilegalním překročením polské hranice, jsme opravdu stanuli na vrcholu Sněžky. Pokochali jsme se výhledem a po nějaké době se vydali dolů. První část jsme sjeli lanovkou a zbytek došli pěšky. Celkově nám to teda trvalo nějak přes 5h. Potom jsme vyrazili zpátky, někdy kolem čtvrt na šest přijeli do Jablonce, já se rozloučil se Zuzankou, která musela ještě do práce, no a já za chvíli musel jet na kytaru. Tam jsem asi o půl sedmé skončil a pak jsem se šel ještě projít z přehrady k mamince. Potom jsem si už jen sbalil věci a jel k tatínkovi. Tam jsem se ale moc dlouhou nezdržel a jeli jsme ještě něco nakoupit asi o půl deváté do Alberta. Takže když jsme se pak před devátou vrátili, tak to bylo poprvé od půl šesté ráno, kdy jsem se zastavil.

Tenhle den byl úplně nádhernej, jen mě mrzí to, že takto další věc kterou jsme si naplánovali, jsme právě tímto dnem zrealizovali, a najednou už je z toho jen další vzpomínka..

 

Pátek 3.Dubna 2020

Krásné odpoledne

Dnešek byl vlastně fakt krásný.. Když jsem se ráno probudil, tak jsem si dal snídani, trochu pokračoval v mém videu o Jablonci, no a někdy o třičtvrtě na dvanáct přijela s Zuzanka z Liberce. Tak jsme byli chvíli tady, dali si oběd, zahrál jsem jí něco na kytaru, a potom jsme asi o půl druhé jeli k Honzovi. Tam jsme si povídali, Honza si založil Tiktok, a bylo to prostě strašně super a moc mi to zlepšilo náladu. Opět jsme dělali tu speciální kávu a pak ještě zkoušeli acro yogu. Taky jsme udělali úkol z tělocviku, který dostala Zuzanka, a následně jsme napsali mail jejich tělocvikáři. Před půl pátou přijel Jirka, Zuzanka málem nenastoupila, ale pak před pátou jsme se s ní už rozloučili a ona jela do Liberce. S Honzou jsme šli přes Žižkáč, kde mě strašně roztočil na takovém kolotoči, k Jirkovi (po cestě jsem zahlédnul Míšu ale dělal jsem že jí nevidím.. zajímalo by mě jestli Honza taky..). U maminky jsme se koukali na Tiktok, pak pro Honzáka už přijela Hanka a já jsem šel s maminkou na přehradu. Pak už jsem byl jen na počítači, poslouchal písničky atd. A opět jsem šel spát strašně pozdě..

 

Čtvrtek 2.Dubna 2020

Hmm..

Fck..Je tu další měsíc, další den.. a ne ledajaký den.. Dneska mám totiž narozeniny.. Byl jsem vzhůru už ze středy na čtvrtek, a tak už na samotném začátku tohoto dne jsem si to uvědomil, že už mám 17, a je to strašně divné, smutné a já nevím co všechno.. Co se všechno změnilo za poslední týdny, měsíce, roky… No nic, aspoň sem tyhle moje nálady přenášet nebudu.. Jo a včera jsem se po 6 týdnech viděl s Míšou a to mi fakt zlepšilo aspoň na chvíli náladu….

Dopoledne jsem byl doma, dali jsme si nějaký oběd, no a potom jsem jel k mamince. Tam jsem se ale moc dlouho nezdržel, protože jsem potom jel k Honzovi na Smržovku. Tam jsme si povídali, fotili si takové vtipné fotky, koukali na videa, pekli koláč, já jsem dělal speciální korejskou kávu a celé to bylo mega super.. Nakonec jsme tam byli skoro 6h. Potom přijela maminka a chtěli jsme vyrazit ještě na přehradu, ale Hance se povedlo zabouchnout dveře s klíčemi v zámku, a tak jsme dalších 15 min se snažili dveře otevřít, až se nám to nakonec povedlo, když jsme vyšroubovali kliku. Na přehradu jsme dorazili akorát když zapadalo slunce (což je mimochodem jedna z mála pozitivních věcí teď, protože se změnil čas a zapadá třeba až po půl osmé). Tak jsme došli na Jindřichov a zpátky, no a potom jsme se po celém dnu rozloučili s Honzou a už jsme jeli k mamince. Tam jsem byl na počítači, povídali jsme si, já zase začal mít náladu, no a večer jsem se ještě koukal na Interstellar, než jsem u něj asi o třičtvrtě na tři usnul.

 

Úterý 24.Března 2020

Ubíhající dny..

Tak už je úterý, a za poslední 3-4 dny se nic zajímavého neudálo..Prostě jsem byl celý den doma vždycky, akorát jednou denně se šel projít a jinak nic..Celé dny ubíhají ale stejně rychle, že člověk má akorát pocit že vstal, a už si jde zase lehnout.. V posledních dnech chodím spát nějak později než normálně, většinou kolem 2 nebo 3, nevím jak se to přihodilo.

Dnešek asi bude stejný den jako ty předchozí, že za chvíli taky skončí a vlastně se nic nestalo.. Zítra bude mít aspoň Honzák volno, takže možná něco podnikneme no..Jo a jinak je to přesně rok ode dne, co jsme byli na Ještědu..Co jsem poslal tu hru.. Ode dne, kdy to začalo. Rok je nějak moc..Nechtěl jsem aby to takhle uteklo. A paradoxně to je teď ve stejném bodu jako před rokem.

 

Pátek 20.Března 2020

Krtkův dort – druhý pokus

Psala se sobota 23.března 2019, a protože po internetu kolovala fráze mňam do píči, tak jsme se tehdy tématicky rozhodli, že si i my upečeme krtkův dort. Byli jsme s Honzou překvapení a moc rádi, že za náma přijela i Zuzanka, a tak jsme večer v Kokoníně pekli. Ten večer byl strašně fajn, ale dopadlo to tak, že se nám podařilo ten korpus na dort spálit, a tak jsme jenom vyjedli nespálené části a tam to skončilo😷

Posuneme-li se o rok dopředu, tak máme pátek 20.března 2020, jsou zde koronaprázdniny, není co dělat, a protože je vlastně takové výročí – už je to rok co jsme krtkův dort pekli (strašně to letí..před rokem bylo všechno úplně jinak, nikdy by mě před rokem nenapadlo, co ten další den, kdy jsme sjížděli Ještěd udělám a jak to odstartuje sérii dalších věcí, které mě zásadně změnily, nenapadlo by mě co se všechno za ten rok stane, a už vůbec ne že za rok touhle dobou, pro mě teď, tady bude nějaká karanténa..). No a když jsem včera uviděl v prázdném Kauflandu, kde nebyl nikdo bez roušky, krtkův dort ve slevě, tak jsem si řekl: „Mňam do píči, už vím co budeme zítra dělat!“ A tak jsme se domluvili s Honzou a Zuzankou, že se v pátek potkáme na Vrkoslavicích a zkusíme se dostat dál než rok minulý😌

Nejdřív kolem půl desáté přijel Honza, usadili jsme se v mém novém již kompletně předělaném pokoji s nábytkem, který jsme spolu v předchozích pár dnech celý postavili, a připravili se na Honzův online test z chemie, který měl v 10h začít dělat. Myslel jsem, že to bude jednoduché když máme google, ale jeho učitelka byla úplně blbá, a tak jsme to udělali na pětku  Tak jsme se pak už jen koukali na nějaké videa, no a kolem dvanácti přijela Zuzanka. Tak jsme si povídali, koukali na nějaké fotky a po nějaké době začali péct. Nechápu to, ale tentokrát jsme nic nespálili, a tak potom, co jsme se podívali na nějaké youtube video, jsme začali dělat náplň. Zjistili jsme ale, že nemáme smetanu na šlehání, a tak jsme museli už po třetí zavolat mamince a říct, že jsme zase na něco zapomněli Když ji přivezla, tak už jsme měli všechno potřebné a náplň se mohla začít. I kdyby se teď všechno pokazilo, tak jsme se i tak už dostali dál než minulý rok✌️ Normálně se nám ale nakonec povedla i ta náplň, a i když to nevypadalo úplně stejně jak na obrázku z krabice, my jsme byli spokojení.

Tak jsme to dali do ledničky a mezitím se na televizi podívali na novou One man show, protože Zuzanka ji ještě neviděla. Na konci jí ukáplo pár slziček, tak jsme ji trochu utěšili, pak si ještě povídali a bylo to moc fajn. Po šesté jsme se rozhodli dort již vytáhnout a ochutnat. No a můžu říct je jedno – mňam do píči! Bylo to fakt luxusní, takže myslím že tenhle rok dobrá práce, a příští to už bude vypadat jak na to obrázku Před sedmou jsme se rozloučili s Honzou a za nějakou dobu pro nás přijela maminka. Tak jsme hodili Zuzanku do Liberce, rozloučil jsem se s ní a jeli jsme domů. Už jsem jen tak ležel a byl na počítači, zatímco mi maminka ošetřovala ten můj debilní palec  Za tento den jsem fakt strašně moc vděčný, protože jsem byl upřímně šťastný a na nic jsem nemyslel, děkuji..

 

Čtvrtek 19.Března 2020

Karanténa nuda je

Tak moc dlouho mi to nevydrželo..No nic, zkusím se do toho zase dostat, abych psal aspoň ty víkendy jako minulý rok. I když zrovna teď se toho moc neděje, protože jsou „korona prázdniny“. Řádí zde totiž jeden koronavirus, a tak už zavřeli celou ČR, ven můžu ode dneška jen s rouškou a všechno je zavřené 😷 Takže tak..

Vrátili jsme se kvůli tomu z Irska o měsíc dřív, a jak to shrnout. Podle mě to byla úplná ztráta času, akorát 3 týdny trčení někde kde nic není..nejzájímavější na tom celém byly 4 dny v Norsku😂 No a jinak v těhle dnech tady jen tak sedím doma a nicmoc nedělám, jako právě teď. Ale je tu jedna změna, a to ta, že jsme spolu s Honzou postavili v předchozích pár dnech všechen nábytek v mém pokoji, a tak to tu teď vypadá úplně jinak. Právě sedím na mojí posteli, a je to vážně zvláštní si představit, že to tady ještě před dvěma měsíci vypadalo úplně jinak. No, takže uvidíme co se bude dnes dít, pokud něco zajímavého, tak připíšu..ostatně jako každý následující den..protože teď to možná není taková zábava psát, ale když si to zpětně čtu, tak je to něco neuvěřitelného.. Tak já si jdu něco přečíst, abych si udělal ještě hroší nostalgickou náladu než už mám😌

 

Sobota 22.Února 2020

Na měsíc do Irska..

Nechápu to..úplně si pamatuju ten den v září, kdy jsme ve škole měli nějakou schůzku ohledně toho Erasmu, a já z ní odcházel se strašně špatnou náladou..říkal jsem si, proč to řeší tak dopředu, však je září a jede se až za strašně dlouho, a já ještě jak nerad plánuju a řeším jak ten čas letí, tak mi to bylo fakt nepříjemné..no a hle..po 5 měsících, které uplynuly jako nic, i přesto že jsem zažil mezitím strašně moc momentů, vrcholy a dna, tak přišel ten den, dnešek, kdy odlétáme..

Probudil jsem se někdy před pátou, a protože tentokrát nepršelo, tak jsem se projít šel. Poslouchal jsem písničky, přemýšlel ve tmě, seděl na vodárně, což vyvolalo dalších spoustu vzpomínek, no a někdy po šesté jsem došel domů. Akorát jsem se dobalil poslední věci, dal si něco k jídlu, no a po osmé jsme s tatínkem vyrazili na letiště. Cesta netrvala moc dlouho a někdy o půl desáté jsme byli tam. Po odbavení, kdy mě a všechny okolo bavil Michal, který si kvůli koronaviru vzal na sebe respirátor, oděv a rukavice, jsme nastoupili do letadla a vyletěli směr Dublin. Let trval asi 3h, protože foukal protivítr, ale nakonec jsme někdy po půl druhé místního času přistáli. Až jsme dostali kufry a našli člověka který na nás čekal, tak jsme byli s Adamem odvezeni do naší rodiny kde budeme měsíc bydlet. Bylo to celkem fajn, jen jsme vlastně jako jediní úplně mimo Dublin. Naštěstí to máme vlakem asi 35 min do centra, takže to celkem jde ještě. Toho jsme hned využili a po úvodním seznámení s rodinou jsme tam vyrazili. Potkali jsme se ještě se Štěpánem a Bárou a udělali si takový výlet do McDonaldu. Dal jsem si celkem dost jídla a nakonec jsme tam strávili asi hodinu. Akorát když přišel Franta s Michalem, tak Štěpán musel odejít, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme i s nima do naší vesnice kde bydlíme a tam někam zajdeme si sednout. A tak jsme vyjeli. Objevili jsme jedno místo tady, které se nakonec ukázalo být dost velké, a tak jsme tam zašli si sednout. nakonec jsme tam byli asi 2h, s tím že po nějaké době přijel i Matěj s Jáchymem. Tak jsme si povídali, o tom jaké máme rodiny a tak..Někdy před desátou chtěli ostatní už jet zpět, a tak jsem s nima šel čekat na autobus. Stal se celkem fail, když jsme čekali na pravé straně silnice, a teď jel jejich autobus, ale nezastavil a jel dál..až pak jim došlo, že stojí na blbé straně, protože se tady řídí opačně😂 Tak dali druhý, tentokrát už úspěšný pokus..Já poté už šel s Adamem do našeho ubytování, a zbytek večera už jsme jen odpočívali a šli pak spát.

 

Pátek 21.Února 2020

Helou po půl roce..

Taaakže..po asi půl roce jsem se rozhodl, že sem znovu něco napíšu, protože předevčírem jsem si náhdou začal číst staré aktuality a zjistil jsem jak je to super si to jednou za čas přečíst, a tak jsem se rozhodl znovu navázat..

Dneska jsem nešel do školy, protože zítra letíme na měsíc do Irska se školou, a tak jsem se chtěl trochu připravit a tak. Navzdory tomu jsem vstal už asi v pět, protože jsem chtěl jít ven se projít..když jsem ale zjistil že tam fouká a prší, tak jsem zůstal vevnitř a jenom poslouchal písničky. Někdy po půl sedmé jsem vyrazil na autobus do města, abych byl první člověk v cardiu. Dal jsem si takový dobrý trénink a po hodině a půl vyrazil zpátky. Doma jsme s tatínkem plánovali cestu do Namibie, kam za necelé dva měsíce pojedeme, když nám to poprvé nevyšlo. Potom jsem mu něco zahrál ve studiu a pak šli na oběd do Jabloně. Já si ještě v zásilkovně vyzvedl dárek pro Míšu (takové černé Calvin Klein tričko, podobné jako mám ten Tommy Hilfiger) a pak jsme jeli domů. Já asi za 15 min ale zase vyrazil do města, protože jsem se měl s Míšou po delší době zase vidět.. Byli jsme venku asi 2 a půl hodiny, a po delší době jsem měl pocit, že to zase bylo fajn bez napětí a fakt jsem přestal myslet na všechno negativní. Když jsme se před čtvrtou na měsíc rozloučili, tak jsem šel ještě na chvíli k mamince a pak domů. Tam jsem něco dělal, večer jsme šli do té vietnamské restaurace ve Mšeně a pak jsem šel zase k mamince. Tam jsem byl asi 2h, no a potom už jel domů, kde jsem si dobalil poslední věci a někdy po půlnoci šel spát..